Přechod Schobergruppe

Pět kilometrů nad parkovištěm u Lucknerhausu končí davy. Grossglockner zůstane za zády, autobusy dole — a před vámi se otevře pohoří, kterým jdete čtyři dny a nepotkáte jedinou lanovku.

Schobergruppe. Sousedí s nejvyšší horou Rakouska, leží celá uvnitř jádrové zóny Národního parku Vysoké Taury, a většina lidí ji mine cestou do Heiligenblutu. Přesně proto sem stojí za to jít.

První den je krátký a nekompromisní. Z Lucknerhausu (1 918 m) je to pět kilometrů a 730 metrů vzhůru na Glorer Hütte. Chata stojí na Berger Törl ve 2 642 metrech — na sedle, přes které se z východního Tyrolska do Korutan chodilo dávno předtím, než tu někdo postavil první nocleh. Dvě hodiny s batohem a spíte výš, než většina lidí za celou dovolenou vyleze.

Druhý den vás pustí na hřeben. Devět a půl kilometru přes Kesselkeessattel ve 2 926 metrech. Na dvou místech se přidržíte ocelového lana — nejsou to ferraty, je to jištění tam, kde by pád nebyl legrace. Pak krátký sestup po laně do Tramerkaru a dolů na Elberfelder Hütte (2 346 m), která sedí na konci Gössnitztalu, postranního údolí Mölltalu nad Heiligenblutem. Jméno má po čtvrti Wuppertalu — chatu spravuje wuppertalská sekce DAV.

Třetí den je ten, kvůli kterému se sem chodí, a zároveň ten, který rozhoduje. Dvanáct a půl kilometru, tisíc metrů nahoru, osm set dolů, tři sedla za sebou: Gößnitzscharte (2 732 m), Untere Seescharte a Perschitztörl. Publikovaná etapa je značená jako těžká horská cesta a šest hodin je střízlivý odhad, ne rekord. Odměna přijde na konci — Wangenitzsee-Hütte ve 2 508 metrech nad tmavomodrým jezerem, pod Petzeckem. Nejvýše položená chata celé Schobergruppe.

Čtvrtý den se jde dolů. Nejdřív ještě krátce vzhůru na Obere Seescharte (2 604 m), a pak čtrnáct set metrů klesání přes Roaner Alm do Iselsbergu. Čtrnáct kilometrů, na kterých si každý sestup spočítáte v kolenou.

Co to není. Tohle není celý Wiener Höhenweg. Ten má šest etap a mezi Wangenitzsee-Hütte a Elberfelder Hütte vede oklikou přes Adolf-Nossberger-Hütte, Keeskopf (3 081 m) a Hornscharte (2 958 m) — klíčovou etapu značenou jako těžkou. Náš přechod jde místo toho přímou spojkou přes Gößnitzscharte a Untere Seescharte a úseky Wiener Höhenwegu využívá tam, kde sedí: Glorer–Elberfelder a sestup od Wangenitzsee na Iselsberg.

Pro koho to je. Pro člověka, který má odchozené vícedenní treky, nezmatkuje na kamenném poli a umí číst počasí. Terén je vysokohorský, sníh ve žlabech vydrží hluboko do léta a sedla kolem 2 900 metrů nejsou místo, kde chcete stát, když se to zatáhne. Ferratový set nepotřebujete. Jistý krok ano.

Kdy. Chaty jedou zhruba od konce června do poloviny září, přesné termíny se rok od roku liší. Začátek sezóny je tady reálně otázka toho, kolik zbylo sněhu — ne data v kalendáři.

Čtyři dny, tři chaty, ani jedna lanovka. Pohoří, které stojí hned vedle Grossglockneru a nechává si to pro sebe.