Přechod Lechtálských Alp

Pět dní. Pět chat. A sotva metr, kdy máte klid v nohách.

Lechtálská Durchquerung není výlet, na který si vezmete jedno kolínko a dobrou náladu. Je to průřez celým hřebenem Lechtálských Alp — 60 km, kterými nastoupáte 5500 m, a to všechno vysoko, kde se sedla počítají na desítky a rovinka je vzácnější než signál. Klasický Lechtaler Höhenweg drží výšku mezi 2000 a 2500 m a je součástí Severoalpské dálkové trasy 01 i evropské E4. Vy z něj vezmete tu nejšťavnatější pětidenní porci: z Lech am Arlbergu až dolů do Höfenu nad Reutte.

Start má fór. Do prvního kopce vás vytáhne lanovka Rüfikopfbahn z Lechu — a než si stačíte říct, že tohle je podvod, stojíte pod Stuttgarter Hütte (2310 m). Chata sekce Schwaben Německého alpského spolku, postavená v roce 1910, sedí kousek pod Krabachjochem přesně na hranici Tyrolska a Vorarlberska. Kolem dokola samé dvoutisícovky přes 2600 m: Roggspitze (2747 m), Valluga (2809 m). Tady si zapamatujte, jak vypadá pohodlí. Dalších pár dní ho budete jen připomínat.

Druhý den vede přes Seescharte (2599 m) a pod Großbergspitze (2657 m) na Württembergerhaus (2220 m). Terén se přituhuje. A třetí den přijde místo, o kterém budete vyprávět: Roßkarscharte (2450 m) je jištěná lanem. Ne ferrata s výbavou od hlavy k patě, ale úsek, kde ruce dělají to, co oči nechtějí vidět. Za ní vás čeká Steinseehütte (2061 m) nad Zamsem — chata, která nese jméno po ledovcově modrém jezeře Steinsee kousek pod ní, asi půl hodiny chůze. Skalní amfiteátr Parzinnspitze, Dremelspitze a Steinkarspitze kolem dokola. Tady se hřeben Lechtálek předvádí v celé kráse: holá žula, kde koruna celého pohoří — Parseierspitze (3036 m), jediná tři­tisícovka Lechtálek — není nikdy daleko.

Čtvrtý den sestup a nástup na Muttekopfhütte (1934 m) pod majestátní Muttekopf (2774 m), horu, co ční nad Imstem jako rozeklaná koruna. Pátý den poslední tah přes Anhalter Hütte (2038 m) nad loukami Obere Pötzigalp — a pak už jen dolů do Höfenu. Konec. Nohy vám poděkují a proklejí vás zároveň.

Pro koho to je: pro zkušené horaly. Ne pro nadšence po prvním treku. Tahle trasa chce jistou nohu, hlavu, co nezatočí nad kolmou stěnou, a kondici na denní etapy, které umí ukrojit i devět hodin a přes 1500 m stoupání. Kdo tohle má, dostane jednu z nejčistších hřebenovek východních Alp — bez davů, bez lanovek uprostřed, jen skála, sedla a chaty jako oázy.

Kdy vyrazit: sezona je krátká, zhruba konec června až polovina září, kdy jsou chaty otevřené a sníh ze sedel pryč. Dřív nebo později si na jištěných úsecích zaděláte na problém. Počasí v hřebeni umí obrátit za hodinu — plánujte rezervní den a sledujte předpověď jako jestřáb.

Jak rezervovat: chaty jsou spravované sekcemi Alpenvereinu (Stuttgarter Hütte, Steinseehütte, Muttekopfhütte, Anhalter Hütte a další). Lůžka si zamluvte předem přes oficiální rezervační systém Alpenvereinu nebo přímo na chatě — přes léto jsou plné a spolehnout se na volno na dobrou noc je hazard. Členství v Alpenvereinu se navíc na tolika chatách za sebou vyplatí: sleva na noclehu i na jídle.

Pět dní, pět chat, jeden hřeben. A na konci v Höfenu se ohlédnete zpátky nahoru na Rüfikopf, kde vás před pěti dny vysadila lanovka — a nebudete věřit, že jste tu vzdálenost přešli po svých.