Karnský hřebenový trek

Sto let starý ostnatý drát. Zákopy vytesané do skály. Kaverny, ze kterých táhne chlad i v červenci. A vy jdete přesně po té čáře, kde se dva roky mlely rakousko‑uherská a italská armáda o pár metrů kamení.

Vítejte na Karnische Höhenweg. Trasa číslo 403, přezdívaná Friedensweg — Cesta míru. 156 km po hlavním hřebeni Karnských Alp, přesně po rakousko‑italské hranici, od Sillianu ve Východním Tyrolsku až dolů do údolí u Arnbachu. Tohle není náhodná stezka. Je to bývalá horská fronta z let 1915 až 1917, kterou po válce nikdo nechtěl — a od 70. let z ní horalé udělali nejsilnější dálkovou hřebenovku Alp, co si pamatuje, proč se do hor nechodí střílet.

Čísla, ať víte, do čeho jdete. 156 km, 8 500 m nastoupáno, 8 až 11 dní. Obtížnost hard, a myslí to vážně: exponované hřebeny, suťová sedla, krátké lanem jištěné pasáže, místa, kde se nesmíte bát hloubky ani vlastního kroku. Jistota nohy a pevná hlava nejsou doporučení — jsou vstupenka. Kdo se na kluzké suti klepe, ať začne jinde.

Terén čte válku. Západní část za Sillianem je ta divočejší — skála, sníh do půlky léta, hřeben jako ostří. Čím dál na východ za Plöckenpass a Nassfeld, tím měkčí kopce a rozkvetlé pastviny. Ale to nejsilnější je pořád pod nohama: zákopy, drátěné zátarasy a vytesané pozice, které tu leží víc než sto let, jako by fronta odešla teprve loni.

Etapy a chaty — reálná jména, žádné výmysly. Startuje se na Sillianer Hütte (2 447 m), první noc rovnou vysoko. Druhý den Obstansersee‑Hütte nad stejnojmenným jezerem. Třetí zastávka je klenot: Filmoor‑Standschützen‑Hütte ve 2 350 m, jedna z nejvýš položených chat na trase, postavená roku 1977 a pojmenovaná po standschützech — domobraně, co tady na hřebeni válčila. Dál Porze‑Hütte, pak Hochweißstein‑Haus. Šestá noc patří nejslavnější boudě celé trasy — Wolayersee‑Hütte (1 960 m) leží u ledovcového jezera Wolayersee, přímo v kotli, kde se za války bojovalo; kolem dodnes rezaví pozice a stojí válečný památník. Kdo má kůži jako mrož, může si v jezeře i zaplavat. Sedmá etapa vede na Zollnersee‑Hütte a odtud už se hřeben pomalu sklání k civilizaci.

A výhledy? Nad tím vším trůní Monte Coglians, italsky Hohe Warte, 2 780 m — nejvyšší vrchol Karnských Alp. Na jednom z hraničních sedel visí Zvon míru (Friedensglocke), který zní přes obě strany hranice, přes obě řeči. Jasný smysl celé cesty v jednom tónu.

Pro koho to je. Pro zkušené hřebenáře, co zvládnou vícedenní hut‑to‑hut trek se vším všudy: nést si věci, spát na chatě, jít i za nepohody. Není to rodinná procházka a není to ferrata pro adrenalin — je to poctivá vysokohorská túra s dějinami pod podrážkou.

Kdy jít. Okno je úzké: od poloviny července do konce září, podle sněhu. Dřív leží v sedlech firn, později hrozí první nadílka. Mimo tohle okno jsou chaty zavřené a hřeben nemilosrdný.

Jak rezervovat. Chaty patří pod Alpenverein a v hlavní sezoně se plní. Rezervujte předem — provozovatelé prosí minimálně týden dopředu, některé boudy mají i online rezervaci, jinde stačí telefon. Členství v alpském spolku vám sráží cenu noclehu a v nouzi otevírá dveře. Naplánujte etapy podle své kondice, ne podle rekordu — hřeben si počká.

156 km po linii, kde kdysi rozhodovalo pár metrů kamení o životech. Dneska tudy jdete vy, s batohem a zvonem míru v zádech. Půjdete?