Ankogel: z Mallnitzu do Maltatalu

Suťové pole, které se hýbe. Vypadá jako každá jiná morénová halda pod sedlem — jenže pod kamením je led a celá ta věc putuje dolů údolím jako klasický ledovec, jen pomaleji a bez fotogenického modrého čela. Blokový ledovec Dösental. Projdete přes něj druhý den a nejspíš si toho ani nevšimnete, dokud vám to někdo neřekne.

Přechod z Mallnitzu do Maltatalu je tři dny a třiatřicet kilometrů napříč Ankogelskou skupinou — nejvýchodnějším koutem Vysokých Taur, kde už hory nejsou tak přeplněné jako kolem Grossglockneru.

První den je dlouhý, ale mírný. Z náměstí v Mallnitzu se jde jedenáct kilometrů Dösentalem: nejdřív horským lesem, kolem staré vodní pily, pak nad hranicí lesa k jezeru Dösener See. Nad ním stojí Arthur-von-Schmid-Haus ve 2 281 metrech. Skoro dvanáct set metrů převýšení zní hrozivě, ale rozložených do jedenácti kilometrů se jdou překvapivě dobře.

Druhý den je krátký a je to ten pravý. Šest kilometrů, necelé čtyři hodiny — a celá vysokohorská porce v koncentrátu. Nahoru na Mallnitzer Scharte (2 672 m) přes blokový terén a skalní desky, poslední strmý úsek pod sedlem je jištěný ocelovým lanem. Na druhé straně sestup přes zmíněný blokový ledovec a dál dolů ke Gießener Hütte (2 215 m). Podle ročního období tu potkáte zbytky firnu, se kterými je potřeba počítat.

Třetí den je dlouhý sestup. Patnáct kilometrů Gößgrabenem kolem přehrady Gößkarspeicher a přes vodopády Gößfälle až do Maltatalu. Přes patnáct set metrů dolů, technicky ale nejsnazší den z celé trasy — a nejhezčí finále, jaké může trek mít: soutěska se třemi vodopády místo prašné lesní cesty.

Co se vám celou dobu tyčí nad hlavou. Hochalmspitze, 3 360 metrů, nejvyšší hora Ankogelské skupiny. Přezdívá se jí Tauernkönigin — protějšek Grossglockneru na východním konci Taur — a je zaledněná ze všech čtyř stran. Výstup na ni je ale jiná disciplína: Detmolder Grat je od roku 2013 souvislá ferrata a i s jištěním se na ní leze v obtížnosti UIAA II. Potřebujete ferratový set, mačky, cepín a zkušenost s ledovcem. Do tohohle přechodu to nepatří a nepatří to ani do plánu, pokud si nejste jistí.

Pro koho to je. Pro člověka, který zvládne dlouhý nástup a nezalekne se hodiny v blokovém terénu. Není to začátečnická trasa, ale ani vysokohorská expedice — dva ze tří dnů jsou obyčejná horská chůze, jeden je vysokohorský.

Kdy. Přibližně od konce června do konce září, podle otevření chat a podle sněhu pod Mallnitzer Scharte.

Tři dny, dvě chaty, jedno sedlo a ledovec, který vypadá jako hromada kamení. Východní Taury umí být nenápadné.