Tre Cime okruh

Postavte se za rozbřesku na terasu Rifugia Locatelli a máte to přímo před nosem. Tři skalní věže. Severní stěny padající skoro kilometr do prázdna. A první slunce, které je zapálí odshora jako svíčky. Tre Cime di Lavaredo — Drei Zinnen, doslova „tři cimbuří". Nejfotografovanější skála Dolomit. Jenže vy u ní tentokrát nespíte jednu noc a nefotíte z jednoho úhlu. Vy ji obejdete celou dokola.

Okruh kolem Tre Cime je vícedenní trek, který začíná i končí ve Val Fiscalina (německy Fischleintal) v Sextenských Dolomitech. Čtyři dny, zhruba 45 km a nasčítaných kolem 3800 m stoupání. To není nedělní procházka k lanovce — je to náročná trasa (obtížnost „hard"), kde vás každý den vytáhne přes další sedlo a lýtka si to odpykají. Ale bez lezení. Žádnou ferratu tenhle okruh nevyžaduje, i když jednu si můžete přibalit dobrovolně.

Charakter terénu je čistá dolomitová klasika: široká štěrková údolí, kosodřevina, horská plesa a nad tím kolmé věže, co vypadají jako vystřižené nůžkami. Den prvního výstupu vede údolím Val Sasso Vecchio kolem jezírek Laghi dei Piani nahoru k Rifugiu Locatelli (2405 m) — chatě, která stojí přímo naproti severním stěnám. Postavili ji už roku 1882, po první válce ji v roce 1923 přestavěli a nese jméno po italském letci Antoniu Locatellim. Odsud koukáte na tři vrcholy jako z lóže: Cima Grande (2999 m) uprostřed, Cima Ovest (2973 m) a Cima Piccola (2857 m).

Druhý den je hřebenová pointa celé trasy — slavná smyčka kolem samotných Tre Cime přes sedlo Forcella Lavaredo, kolem Rifugia Lavaredo a Rifugia Auronzo. Právě tudy vede nejnavštěvovanější okruh Dolomit, a je proč. Tyhle severní stěny nejsou jen hezké na fotku. Jsou to legendy světového lezení: severní stěnu Cima Grande přelezl poprvé v roce 1933 Emilio Comici — tři dny a dvě noci v kolmé skále. Z okruhu si můžete odskočit na vyhlídku na skupinu Cadini di Misurina, ten druhý nejikoničtější dolomitový záběr.

A pak je tu válka. Frontová linie mezi Itálií a Rakousko-Uherskem vedla za první světové války přesně tudy, mezi věžemi. Z „bílé války" let 1915–1917 tu zůstaly zákopy, kaverny a tunely — nejvíc na blízkém Monte Paterno, kterým se dnes prochází vyzbrojenou stezkou. Přenocujete-li výš, v Büllelejochhütte (2528 m), spíte v nejvýše položené chatě celých Sextenských Dolomit. Poslední den vás Val Fiscalina Alta pustí zpátky do údolí kolem Rifugia Zsigmondy-Comici — kilometr klesání a věže se za zády pomalu zavírají.

Pro koho to je? Pro zdatného turistu, který zvládne čtyři dny za sebou a nasčítané metry, ale nechce viset na oceli. Kdo chce jednu z nejslavnějších skalních kulis Evropy poznat ze všech stran, ne jen z parkoviště. Kdy vyrazit? Chaty otevírají koncem června a zavírají v polovině až konci září — mimo sezónu tu leží sníh a přespat se nedá. Nejlepší světlo na severní stěny máte časně ráno a k večeru, což je přesně důvod, proč se u nich spí.

Jak to celé rozjet: každou chatu si rezervujete zvlášť a klidně měsíce dopředu — Rifugio Locatelli i ostatní se v hlavní sezóně plní rychle. Rezervace řešte přímo přes chaty, případně přes systém Alpenvereinu; členství v alpském spolku navíc obvykle znamená slevu na noclehu. Tre Cime nejsou skála, kterou objedete za odpoledne a odškrtnete. Jsou to čtyři východy slunce nad třemi věžemi. A pokaždé je nasvítí jinak.