Hochschwab okruh

Náhorní plošina, kde prší nahoru.

Zní to jako nesmysl, ale Hochschwab je přesně tenhle trik. Vápenec nasákne každou kapku, voda zmizí pod nohama do jeskyní dlouhých desítky kilometrů a vynoří se až o pár set metrů níž jako pramen. Jeden z těch pramenů teče potrubím rovnou do vídeňských kohoutků. Vy zatím jdete po střeše celého systému — pět dní, 55 km, 4500 m nahoru — a řešíte prozaičtější věc: kde doplnit láhev, protože na krasové plošině vám pod nohama neteče vůbec nic.

Tohle je Hochschwab intensiv. Okruh, který startuje i končí v St. Ilgen (nástup od Alpengasthofu Bodenbauer, 881 m) a mezitím vás provede přes to nejlepší, co štýrský masiv má. Ne procházka. Poctivá hřebenovka a plošinovka v jednom.

Charakter terénu? Kontrast. Dopoledne šplháte roklinami a karovými kotli mezi skalními stěnami, odpoledne jdete po měsíční krajině holého vápence, kde kamení zvoní pod botou. A pak se to zlomí do pastvin Sonnschienalm, kde jsou najednou kravské zvonce a tráva měkká jako koberec. Wettersteinský vápenec je zkrasovělý skrz naskrz — pod vámi se táhne jeskynní systém Frauenmauer-Langstein s víc než 45 km chodeb. Nahoře sucho, dole řeka. Kras umí být lakomý na vodu a štědrý na výhledy.

A výhledy tu jsou z první ruky. Vrchol Hochschwab (2277 m) je nejvyšší bod celého pohoří a za jasného dne se z něj rozhlédnete do všech směrů hluboko do štýrského kraje. Cestou nahoru máte slušnou šanci potkat kamzíka — Hochschwab drží jeden z největších gamsích revírů v Evropě. K tomu kozorožci, svišti, tetřevi. Zvěře je tu tolik, že fotoaparát nachystejte dřív, než vyjdete nad les.

Chaty jsou příběh samy o sobě. První noc padnete na Voisthalerhütte (1654 m) — chata Alpenvereinu, která tu stojí od roku 1898 a nedávno prošla novostavbou (hrubá stavba 2020, dokončení 2021). Druhý den vede přes vrchol kolem Schiestlhausu (2153 m), a to není ledajaká bouda: je to nejvýš položená chata pohoří a zároveň první vysokohorský pasivní dům na světě, otevřený 2005. Energeticky soběstačná krabice na střeše Štýrska. Druhou noc spíte na Sonnschienhütte (1523 m) uprostřed pastvin. Tři chaty, tři úplně jiné světy.

Pro koho to je? Pro turistu s kondicí a jistou nohou. Ferrata na trase není, ale exponované krasové úseky a dlouhé etapy si o zdravé kolena a rozum říkají. Kdo zvládne 15km den s převýšením a batohem, bude si to užívat. Kdo chodí dvakrát do roka na kopec s lanovkou, ať začne jinde.

Kdy vyrazit? Sezona chat běží zhruba od června do konce září, okraje podle počasí a sněhu. Vyrazte na vrchol brzy ráno — nejen kvůli klidu, ale hlavně kvůli bouřkám, které se nad plošinou rády sbalí po poledni. Na holém krasu nemáte kam utéct.

Jak rezervovat? Přes Alpenverein. Chaty spravují alpské kluby (ÖAV, ÖTK) a v hlavní sezoně se lehátka rezervují online dopředu — členství v horském spolku vám navíc srazí cenu za nocleh a někdy rozhodne, jestli vůbec dostanete místo. Rezervujte dřív, uvařené guláše na plošině nepřibývají.

Bonus kousek vedle: pod jižními stěnami leží Grüner See v Tragöß, krasové jezero zahrazené pravěkým sesuvem, které na jaře od tající vody nabobtná a proslavilo celý region. Trasa ho míjí, ale je to důvod, proč u Hochschwabu zůstat o den dýl.

Pět dní na střeše, pod kterou teče půl Vídně. Nesejdete pod chaty, dokud vás plošina nepustí zpátky dolů do St. Ilgen — a láhev budete mít prázdnou dřív, než čekáte.