Ortler Höhenweg

Král má korunu z ledu. Jmenuje se Ortler, měří 3 905 m a je nejvyšší horou Jižního Tyrolska — a taky nejvyšším vrcholem Východních Alp mimo skupinu Bernina. Do roku 1919 to byl nejvyšší bod celého Rakouska-Uherska. A vy kolem něj obejdete celý kruh.

Ortler Höhenweg (Alta Via dell'Ortles) není výlet. Je to okruh dlouhý zhruba 120 km, rozdělený do sedmi etap, každá na šest až devět hodin v nohách. Nastřádáte přes 8 000 m stoupání — to je jako vyjít devětkrát na Sněžku, jen s batohem a bez lanovky. Trasa obtáčí Národní park Stelvio, přechází ze Vinschgau v Jižním Tyrolsku do lombardské Valtelliny a zase zpátky. Start i cíl: Passo dello Stelvio, druhé nejvyšší silniční sedlo Alp.

Terén tady nechodí kolem horké kaše. První etapa vás pošle dolů ze Stelvia po slavných 48 serpentinách a mezi zbytky vojenských baráků. Protože tohle není jen krajina — je to bojiště. Hřeben Ortles-Cevedale byl nejvýše položenou frontou první světové války, tzv. Bílé války: zákopy, kaverny a artilerie nad 3 000 m, na místech, kam se dnes leze s cepínem. Ostnatý drát tu leží ve skalách sto let. Jdete dějinami, ne kolem nich.

Nejtvrdší kus přijde brzy. Druhá etapa ze vsi Stilfs k Düsseldorfer Hütte (2 720 m) nasype skoro 1 800 m stoupání v jednom zátahu — na tohle si šetřete lýtka i pokoru. Třetí den je hřebenovka přes vysokohorská sedla k Zufallhütte (Rifugio Nino Corsi, 2 294 m), kde vaří v porcích, co nemají špatné svědomí. Čtvrtá etapa je koruna celého okruhu: přechod ledovce k Rifugio Pizzini (2 457 m). Bez horského vůdce sem nelezte — trhliny neodpouštějí a lano tady není dekorace. Pizzini leží přímo u někdejší frontové linie.

Pak trasa překročí jazykovou i regionální hranici do Lombardie, sejde přes Sant'Antonio ve Valfurvě (1 788 m) k přehradním jezerům Lago di Cancano (1 960 m) a poslední etapou vás vytáhne zpátky nahoru na Stelvio — dalších skoro 1 800 m převýšení, ať víte, že to nebyla procházka. Celou dobu máte po boku skupinu ledovců Ortlerských Alp — masiv, kde leží kolem stovky ledovcových splazů.

Pro koho to je? Pro zdatné vysokohorské turisty s kondicí a hlavou. Obtížnost je vysoká: dlouhé denní úseky, převýšení, sneh a led i v létě, jedna etapa vyžadující ledovcovou výbavu a vůdce. Nováček na Höhenwegu tady nemá co dělat. Kdo má odchozené alpské treky a umí číst počasí, dostane jeden z nejsurovějších a nejtišších okruhů Alp.

Kdy jít? Sezona je krátká — červenec, srpen, září. Dřív leží na sedlech firn, později přituhne. Mimo tohle okno je ledovcová etapa hazard.

Jak rezervovat? Každou chatu si musíte zarezervovat zvlášť a s předstihem — Düsseldorfer Hütte, Zufallhütte, Rifugio Pizzini a další patří pod horské spolky a italská rifugia, obsazují se měsíce dopředu. Naplánujte si termíny etap, obvolejte nebo obešlete chaty jednotlivě a na ledovcovou etapu si domluvte horského vůdce. Bez rezervace a bez vůdce na ledovec se sem nevyplácí vyrazit.

Sedm dní kolem krále. Nahoru, na led, do zákopů první války, a zase zpátky na sedlo, odkud jste vyšli. Ortler vás celou dobu sleduje z výšky. Otázka není, jestli ho uvidíte — ale jestli mu stačíte.