Rosengarten přechod

Za soumraku stěny nad vámi zrudnou. Ne trochu — celý masiv se rozhoří do růžova, jako by někdo pod skálu podpálil oheň. Domorodci tomu říkají enrosadira. Pověst říká, že tu kdysi kvetla růžová zahrada krále Laurina, trpasličího vládce, který ji v hněvu proklel — ať ji lidské oko nespatří ve dne ani v noci. Jenže na soumrak zapomněl. A tak Rosengarten dodnes na pár minut denně poruší vlastní kletbu.

Právě proto se německy jmenuje Rosengarten — růžová zahrada. Italsky Catinaccio. Ať tak či tak, tohle je jeden z nejfotogeničtějších koutů Dolomit, a Rosengarten Traverse vás jím provede od začátku do konce: 40 km, zhruba 3 500 m stoupání, 3 až 5 dní podle toho, jak moc spěcháte. Startuje se na rozlehlé Seiser Alm (Alpe di Siusi), největší vysokohorské louce Evropy, a končí dole ve Val di Fassa. Mezi tím projdete srdcem skupiny Catinaccio-Schlern, přírodního parku, který je součástí dolomitského dědictví UNESCO.

Charakter terénu? Trhané vápencové věže, kamenná sedla, travnaté balkony a pár úseků, kde se držíte lana. Obtížnost je středně náročná — nejde o vysokohorský extrém, ale o pořádnou hřebenovku, kde se počítá kondice a jistá noha. Klíčové místo první etapy je Santner Pass (2 734 m). Přes něj vede Santnerova ferrata — kus zajištěné cesty, na kterou potřebujete přilbu, sedák a tlumič pádu. Kdo lano nechce, obejde ho pěší variantou přes Tschagerjoch (Passo delle Coronelle). Tady poprvé stanete tváří v tvář Vajoletským věžím.

A ty stojí za celou cestu. Torri del Vajolet — deset skalních jehel a věží, které trčí k nebi jako varhany. Torre Winkler jako první zdolal osmnáctiletý Georg Winkler v roce 1887, volným sólem nahoru i dolů, bez lana, bez jištění. Dnes patří Vajoletské věže k nejlezenějším vrcholům celých Dolomit — pod jejich patou pod balkonem Gartlhütte se sejde tolik lezců i turistů, kolik se jinde nevidí.

Etapy a chaty: první den vás dovede přes Seiser Alm k chatě Tierser Alpl (Rifugio Alpe di Tires), kterou poznáte na kilometry podle červené střechy. Postavil ji horal Max Aichner — sen mu vyšel roku 1963 — a stojí přesně na křižovatce cest mezi Val di Fassa, Tierser Tal a Seiser Alm, pod skalními zuby Rosszähne (Denti di Terrarossa). Uvnitř vás přivítá zvuk kávovaru a chata běží na vítr a slunce. Druhý den se jde pod věže, přes sedla Grasleitenpass (Passo Principe) a Molignonpass, dolů k chatě Vajolet (Rifugio Vajolet), která tu stojí od konce 19. století. Poslední etapa klesá kolem věží k chatě Gardeccia a dál do údolí Fassy.

Pro koho to je? Pro zdatné trekaře, co zvládnou dlouhý den v kopcích a nevadí jim pár metrů drátu pod prsty. Rodiny se zkušenými dětmi zvládnou pěší varianty bez ferraty. Kdy jít? Chaty jedou zhruba od poloviny června do poloviny října — mimo tenhle rámec je zavřeno a sněhu po pás.

Jak rezervovat? Každou chatu zvlášť, přímo u ní, a klidně několik měsíců dopředu — Vajoletské věže táhnou davy a lůžka mizí rychle. Rezervaci potvrďte, počítejte s večeří i snídaní na chatě a peněženku raději v hotovosti; signál v horách je věc názoru.

Rosengarten Traverse není nejdelší trek Dolomit. Ani nejdivočejší. Ale málokterý vás nechá stát pod skálou, která na váš povel zrudne — a pak vám připomene, že král Laurin na ten soumrak zapomněl schválně.