Zillertal — chatový přechod

Pět dní. Pět chat. Jeden hřeben Zillertalských Alp — a na konci vás čeká chata, která jako jediná v celém Rakousku visí v seznamu chráněných památek.

Tohle není nedělní procházka k jezírku. Zillertalský chatový přechod měří 83 km a vytáhne vás 6 600 m nahoru — to je jako šestkrát vyšlapat Sněžku, jen s batohem na zádech a bez lanovky, co by vás svezla dolů. Přeloženo do lýtek: pět dní přes tisíc tři sta metrů stoupání každý den, přes kamenná pole, sedla a vysokohorský terén, kde jistá noha není bonus, ale vstupenka. Startujete ve Finkenbergu, končíte dole v Mayrhofenu — mezi tím se pohybujete v srdci Vysokohorského přírodního parku Zillertalské Alpy, pod hřebeny, které kulminují Hochfeilerem (3 510 m) na rakousko-italské hranici.

Proč zrovna tudy? Protože každá z pěti chat na trase má svůj příběh, a dohromady čtou dějiny alpského horolezectví jako otevřenou knihu.

První den je rozehřívací — z Finkenbergu vystoupáte k Alpenrose-Hütte a poprvé se vám pod nohama otevře Zillertal. Druhý den přijde Gamshütte (1 921 m). Postavili ji v roce 1928 a dnes ji drží mnichovská sekce Otterfing; z terasy dohlédnete na Ahornspitze, mohutný Großer Löffler a jazyk ledovce Floitenkees. Třetí den vás čeká Karl-von-Edel-Hütte (2 238 m), zkráceně Edelhütte, přilepená pod Ahornspitze. Otevřeli ji v roce 1889 a pojmenovali po zakladateli würzburské sekce. Dvakrát ji ale smetla lavina — v zimě 1950/51 a znovu v roce 1975 — a pokaždé ji horalé postavili z trosek nanovo. Čtvrtý den scházíte a stoupáte ke Kasseler Hütte v závěru divokého Stilluppgrundu; kasselská sekce ji otevřela v roce 1927 poté, co po první světové válce přišla o svou původní chatu v Jižním Tyrolsku.

A pak přijde pátý den. Koruna celého přechodu: Berliner Hütte (2 042 m).

Tahle chata není jen nocleh. Je to muzeum, ve kterém se ještě spí. Otevřeli ji v roce 1879 jako vůbec první horskou chatu v Zillertalu a berlínská sekce z ní udělala palác — jídelní sál v císařském stylu z let 1910/11, vlastní poštu, telefon zavedený už v roce 1898 i malou vodní elektrárnu z roku 1911. V roce 1997 se stala jedinou památkově chráněnou horskou chatou v Rakousku. Stojí v horním Zemmgrundu, obklopená třítisícovkami a ledovci Schwarzenstein, Hornkees a Waxeggkees — kousek nad ní se leskne jezero Schwarzensee.

Pro koho to je? Pro zkušené. Trasa vede výhradně vysokohorským terénem, chce absolutní jistou nohu, dobrou kondici a hlavu, co se nezalekne expozice. Začátečník tu nemá co dělat — a kdo má výškový strach, ten si vybere jinam.

Kdy vyrazit? Okno je úzké: od poloviny července do poloviny září. Dřív leží na sedlech sněhová pole, která přechod udělají nebezpečným nebo neschůdným. Ideál je vrcholné léto.

Jak na chaty? Všech pět jsou obhospodařované chaty Alpského spolku (Alpenverein) — noclehy si rezervujte předem, ideálně online přes rezervační systém dané chaty. Členství v Alpenvereinu se vyplatí: sleva na lůžku a horské pojištění zaplatí kartu rychleji, než čekáte.

Zillertalský chatový přechod je zkrácená, tvrdá esence toho, čemu se ve velkém říká Berliner Höhenweg. Pět dní si sáhnete na dno, večer si sednete pod ledovec a poslední noc budete spát v památce. Málokterý trek dokáže postavit vaše lýtka a rakouské dějiny na stejný hřeben. Tenhle ano.