Zugspitze třídenní okruh

Dva tisíce devět set šedesát dva metrů. Nejvyšší bod Německa. A vy k němu nemíříte lanovkou s davem v šortkách, ale po svých — tři dny, dvě údolí, jeden vrchol.

Zugspitze Drei-Tages-Tour není závod na summit. Je to okruh, který vám horu ukáže z obou stran: nahoru mírným Reintalem, dolů divokým Höllentalem. Start i cíl v Garmisch-Partenkirchenu, mezi tím 22 km a zhruba 2200 m stoupání. To máte v nohách jako čtyři výstupy na Sněžku — jen s batohem, přes ledovec a nad dvěma tisíci metrů.

Den první patří vodě. Z Garmische vejdete do Partnachklammu — soutěsky dlouhé 702 m a místy 80 m hluboké, kterou Partnach vyhryzal do triasového vápence. Od roku 1912 je to chráněná přírodní památka a vy jí projdete galeriemi vytesanými do skály, s řekou hučící pár metrů pod nohama. Pak se údolí Reintalu otevře a vede vás mírně vzhůru až k Reintalangerhütte (1369 m). Chata z roku 1912, památkově chráněná, stojí u křišťálové Partnach pod stěnami Wettersteinu. Rodinná, útulná, provoz Alpenverein München & Oberland.

Den druhý je dřina i odměna zároveň. Z Reintalanger stoupáte na Zugspitzplatt — kamenné náhorní plató pod vrcholem — ke Knorrhütte (2052 m). Tohle je nejstarší chata mnichovské sekce, postavená už roku 1855; ke stavbě přispěl obchodník Angelo Knorr, po němž nese jméno. Od dob prvovýstupců je Knorrhütte základnou pro „normálku" přes Reintal, technicky nejsnadnější cestu na Zugspitze. Nad chatou už dohlédnete na Schneeferner, poslední zbytek ledovce, co kdysi celé plató pokrýval.

Den třetí je vyvrcholení — doslova. Přes Zugspitzplatt a jištěné pasáže vystoupáte na summit ve 2962 m. Kříž, dav od lanovky, a pod vámi Alpy do všech stran. A pak přijde druhá tvář hory: sestup do Höllentalu. Tady končí procházka. Höllental je dramatická strana Zugspitze — Höllentalferner (jeden z posledních německých ledovců), zajištěný Höllental-Klettersteig a soutěska Höllentalklamm. Cesta vás dovede k Höllentalangerhütte (1387 m), nejmodernější chatě v okolí. Původní chata tu stála od roku 1893/94 — její historický roubený domek dnes najdete v Alpském muzeu v Mnichově. Nová budova z roku 2015 vzbudila svým futuristickým vzhledem hromadu debat; posuďte sami.

Pro koho to je: pro zdatné turisty s dobrou kondicí, kteří zvládnou tři dny s převýšením a nebojí se exponovaného, zajištěného terénu na höllentalské straně. Reintalem nahoru to zvládne i rodina s dětmi od deseti let. Höllentalem dolů už chce jistý krok, hlavu na správném místě a zkušenost s ledovcem a ferratou. Kdo si na Höllental netroufá, sejde stejnou cestou Reintalem — hora se nezlobí.

Kdy jít: sezóna začíná koncem června a drží do začátku října. Dřív leží na plató i v Höllentalu sníh a Höllentalferner umí být zrádný. Ideál je červenec a srpen, kdy jsou chaty v provozu a ledovec nejlíp schůdný.

Jak rezervovat: lůžka na Reintalangerhütte, Knorrhütte i Höllentalangerhütte se bookují předem online přes Alpenverein München & Oberland. Platí se hotově na místě, kreditka slouží jen jako záruka. Chatový spacák je povinný. V hlavní sezoně rezervujte s předstihem — Zugspitze táhne.

Tři dny. Dvě údolí. Jedna hora, kterou poznáte z líce i z rubu. Nahoru vás pustí po dobrém, dolů si řekne o respekt. A na summitu, mezi lanovkovým davem, budete jediní, kdo si na těch 2962 m opravdu došlápl.