Zugspitze — víkendový okruh

Nejvyšší bod Německa má 2962 metrů, zlatý kříž na východním vrcholu a frontu turistů, co vyjedou lanovkou za necelých devět minut. Vy na něj půjdete jinudy. Pěšky, údolím Reintal, po stopě, kterou v srpnu roku 1820 prošlapal poručík Josef Naus při vůbec prvním výstupu na Zugspitze — jen vy budete mít lepší boty a chatu s teplou polívkou na konci dne.

Zugspitze Wochenend-Rundtour je 42 kilometrů a 2270 výškových metrů poskládaných do dvou až tří dnů. Střední obtížnost, žádná ferrata, žádné drama s jištěním — a přesto vás dostane až pod nejvyšší německý vrchol a k největšímu německému ledovci. Tohle je klasika Wettersteinu: nejmírnější cesta nahoru, ta, po které vodí i začátečníky. Ale procházka pro pantofle to není.

Start i cíl: Garmisch-Partenkirchen. Hned za lyžařským stadionem vás pohltí Partnachklamm — soutěska dlouhá přes 700 metrů, místy 80 metrů hluboko zaříznutá do skály. Voda ji tesala miliony let, dřevorubci jí od 18. století splavovali z Reintalu polena dolů do Partenkirchenu. Vy jí projdete suchou nohou po galerii vytesané nad divokou Partnach.

Etapa první stoupá mírně dnem Reintalu k Reintalangerhütte (1370 m). Od roku 2022 je to Deutschlands erste Biohütte — vůbec první biochata v Německu, s vlastní malou vodní elektrárnou na prameni Partnach a s jídlem z regionu. Původní srub z roku 1881 tu pořád stojí jako zimní místnost. A právě tady po svém historickém výstupu přenocoval Naus.

Druhý den se údolí zvedne. Přes alpské louky a kamenná pole vystoupáte ke Knorrhütte (2051 m), poslední baště pod vrcholovým platem. Odsud je Zugspitze na dosah: kdo má sílu a čas, odbočí přes Zugspitzplatt k vrcholu se zlatým křížem, kolem Höllentalferneru a Schneeferneru — posledního velkého ledovce na německé straně, který se pod nohama každým létem tenčí.

Třetí den patří sestupu a výhledům. Přes Zugspitzplatt se stočíte ke Kreuzeckhaus (1652 m), chatě Alpenvereinu otevřené už roku 1906, přímo naproti štíhlé Alpspitze. Od chaty jezdí Kreuzeckbahn — lanovka, co sem vozí lidi od roku 1926 — a sveze vás pohodlně zpátky do údolí. Nohy vám poděkují.

Pro koho to je? Pro zdatného turistu, co chce nakouknout na střechu Německa bez lezení a bez jištění, ale s pořádným batohem a kondicí na víc než 2000 metrů převýšení. Není to trek pro úplného nováčka — kamenná pole a délka etap si žádají jistou nohu a horskou hlavu.

Kdy vyrazit? Léto až raný podzim, zhruba červen až říjen, kdy jsou chaty v provozu a Zugspitzplatt bez souvislého sněhu. Mimo sezónu jsou chaty zavřené a terén nad Knorrhütte umí být zrádný.

Jak rezervovat? Přes Deutscher Alpenverein. Reintalangerhütte, Knorrhütte i Kreuzeckhaus jsou chaty DAV — lůžko si zamluvíte předem přes rezervační systém Alpenvereinu a o víkendech v hlavní sezóně to neodkládejte. Členství v Alpenvereinu vám navíc srazí cenu noclehu.

Zugspitze pěšky, ne lanovkou. Naus na to potřeboval odvahu a den pochodu vzhůru. Vy máte mapu, biochatu a jeden víkend. Tak co — projdete tou soutěskou, nebo si počkáte na frontu u pokladny lanovky?