Mnichov–Benátky

Třicet dnů pěšky. Z Mariánského náměstí uprostřed Mnichova až na dlažbu náměstí svatého Marka v Benátkách. Mezi tím 554 km, přes 20 tisíc metrů stoupání a celý oblouk Alp — od bavorských luk přes zaledněné hřebeny až po lagunu, do které nakonec dorazíte lodí.

Tohle není jen značka na mapě. Traumpfad — „vysněná stezka" — vymyslel horolezec Ludwig Graßler a v roce 1977 ji popsal v knize Zu Fuß über die Alpen (Pěšky přes Alpy). Od té doby po ní každé léto vyráží zástupy lidí s jediným cílem: přejít Alpy vlastníma nohama, od začátku až do konce. Žádná lanovka, žádná zkratka. Jen vy, batoh a hřeben, který se táhne přes tři země.

Prvních pár dnů vás Bavorsko šálí. Louky, lesy, Předalpy pod stěnou Benediktenwand — noc v Tutzinger Hütte a člověk má pocit, že to bude idylka. Pak přijde Karwendel a idylka končí. Přes Karwendelhaus a Hallerangerhaus, ukryté v srdci stejnojmenného přírodního parku, míří stezka k Birkkarspitze (2947 m), nejvyššímu vrcholu pohoří. Sestup jištěný lany a suťová pole jsou první opravdová zkouška — tady se pozná, kdo si trek přečetl jen v katalogu.

Dál na jih se zvedá to hlavní: Alpský hlavní hřeben. Přes Glungezer-Hütte ve výšce 2610 m a Lizumer Hütte v Tuxerských Alpách stoupáte mezi zaledněné štíty. Z Olpererhütte (2389 m) se pod vámi otevře tyrkysová hladina přehrady Schlegeisspeicher — jeden z těch pohledů, kvůli kterým se sem chodí. Přes sedlo Pfitscherjoch pak překročíte hranici do Itálie a Alpy vás předají Dolomitům.

A Dolomity jsou koncert. Skupina Puez, masiv Sella, severní stěna Marmolady, západní stěna Civetty — vápencové katedrály, které za jasného večera hoří do růžova. Alpská část končí v Bellunu. Poslední dny vedou údolím řeky Piave přes bellunské podhůří do nížiny — méně dramatické, o to sladší, protože cíl už je na dohled. Finále? Loď přes benátskou lagunu z poloostrova Cavallino a náměstí svatého Marka pod nohama. Z hor rovnou do renesance.

Charakter terénu: většinu času se pohybujete mezi horní hranicí lesa (kolem 1800 m) a hranicí sněhu (2800 m). Denně nastoupáte a zase sestoupíte kolem tisíce metrů. Občas fixní lana, pár exponovaných míst. Obtížnost drží mezi stupni T2 a T3 — náročná horská turistika, ne technické lezení. Přesto: jistý krok, hlava bez závrati a alpská zkušenost nejsou doporučení, ale podmínka.

Pro koho to je? Pro zkušené na vícedenní treky, co unesou třicet dní v kuse a nebojí se rezervovat chatu měsíce dopředu. Kdo nikdy nespal na horské chatě, ať začne něčím kratším. Kdo už pár túr hut-to-hut za sebou má, najde tady vrchol své sbírky.

Kdy jít? Klasické okno je červenec až září, kdy jsou chaty otevřené a vysoká sedla bez sněhu. Konec června bývá ještě zrádný, říjen už zavírá.

Jak rezervovat: většina chat patří německému nebo rakouskému Alpenvereinu (DAV/OeAV) a rezervuje se online přímo u chaty. Členství v alpském spolku znamená slevu na noclehu a přednost při rozdělení lůžek. Rezervujte brzy — v hlavní sezoně jsou populární chaty plné týdny dopředu.

Traumpfad se nedá odbýt za víkend. A o to přesně jde. Třicet dnů, jeden hřeben, na konci laguna, která vám připomene, že jste právě přešli celé Alpy. Pěšky.