Pfundererský výškový trek

Celý den. A nepotkáte nikoho.

Na Pfunderer Höhenweg je to reálná statistika, ne básnická licence: šest dní přejíždíte hřeben mezi 2000 a 3000 metry a je slušná šance, že jediný člověk, kterého za den zahlédnete, bude chatař u kamen. Zatímco sousední Zillertal a Dolomity praskají ve švech, tady vládne ticho. Pfunderer Berge — samotářská podskupina Zillertalských Alp mezi Pustertalem a hlavním alpským hřebenem — patří k nejméně prošlapaným koutům Jižního Tyrolska. A přesně proto sem chodíte.

Sedmdesát kilometrů. Skoro 5800 metrů nahoru. Start ve Sterzingu (1200 m) kousek pod Brennerem, cíl dole u Brunecku, v Pfalzenu. Mezi tím hřebenovka, kterou vytyčily sekce Brixen, Bruneck a Sterzing tyrolského Alpenvereinu — a která si na vaše lýtka pořádně došlápne.

Nečekejte turistickou dálnici se zábradlím a modrým značením. Čekejte pravý opak. Trasa vede dlouhé úseky mimo cestu, přes balvaniště, kde se leze rukama. Na třech etapách vás jistí ocelová lana, jinde přejdete zbytková sněhová pole i v srpnu. Orientace je na vás. Tohle je terén T3 až T4 — pevný krok, hlava bez závrati a kondice do zásoby nejsou doporučení, ale vstupenka.

Odměna? Panorama, které se jinde nekupuje. Na jih září věže Dolomit. Na sever visí ledovce Hochfeiler a Hochferner, dvojice nejvyšších strážců Zillertalských Alp. Druhý den šplháte přes sedlo Sengesjoch (2620 m) a hluboko pod vámi leží Wilder See, italsky Lago Selvaggio — s hloubkou kolem 46 metrů nejhlubší horské jezero Jižního Tyrolska. Kdo má nohy a chuť, odbočí na Wilde Kreuzspitze (3132 m), střechu celého pohoří.

Etapy jdou po hřebeni jako korálky na niti. Den první vás vyžene ze Sterzingu přes Trenser Joch až k Simile-Mahd-Alm — pastvina, kde sýr a mléko nejsou z regálu, ale z vedlejší stáje. Den druhý přes Sengesjoch a kolem Wilder See k Brixner Hütte (2282 m), malé útulné boudě pod Wilde Kreuzspitze. Den třetí kříží tři sedla za sebou — Steinkarscharte, Keller- a Dannelscharte — a končí u Walter-Brenninger-Biwaku: osm lůžek, žádná obsluha, jídlo i spacák si nesete sami. Den čtvrtý je ta nejtvrdší porce, terén T4, strmý sestup z Gaisscharte a kolem Eisbruggsee k Edelrauthütte (2545 m). Tuhle chatu postavili roku 2016 znovu od základu jako prosklený Klimahaus mezi dvěma údolími — Pfunderer Tal a Ahrntal — a proslula domácími nudlemi. Den pátý vede rozkvetlými loukami přes Hochsägescharte k Tiefrastenhütte (2312 m), poslední chatě trasy, co sedí idylicky u jezera Tiefrastensee. Den šestý vás přes hřebínek vrcholů spustí dolů do civilizace u Brunecku.

Pro koho to je? Pro toho, kdo už má hut-to-hut treky v nohách a nehledá selfie s davem, ale samotu, výšku a poctivou dřinu. Začátečník tady nemá co dělat. Kdo zvládl Berliner nebo Stubaier Höhenweg a chce o level výš do divočiny, je doma.

Kdy vyrazit? Sezona je krátká, zhruba červenec až polovina září. Dřív leží na sedlech sníh, který blokuje jištěná místa, později hrozí první podzimní srážky ve výšce. Ideál je pozdní léto, kdy jsou sněhová pole nejmenší a chaty ještě otevřené.

Jak rezervovat? Chaty i bivak si zamluvte předem — kapacity jsou malé a chatař na hřebeni improvizovat neumí. Rezervace řešte přímo přes horské chaty, respektive přes Alpenverein Südtirol, který úsek spravuje. Členství v Alpenvereinu vám navíc srazí cenu noclehu a zpřístupní svépomocný bivak.

Šest dní ticha, dva tisíce metrů denně nad hlavami turistů z údolí. Až se večer po Tiefrastensee rozlije poslední světlo a vy budete jediní, kdo to vidí — pochopíte, proč se sem chodí právě pro to prázdno.