Bärentrek

Kdysi tudy chodili medvědi. Dneska vy — a batoh na zádech.

Bärentrek nese jméno po časech, kdy tenhle kout Bernských Alp patřil divé zvěři a stěží pár pastevcům. Medvědi jsou pryč. Divočina zůstala. Šest dní, sto kilometrů, přes sedm tisíc metrů nahoru a zase dolů — to je jako vyjít pětkrát na Sněžku, jenže mezi vámi a vrcholy stojí ledovec Blüemlisalp a trojka, kterou zná celý svět: Eiger, Mönch a Jungfrau.

Není to náhodná trasa. Bärentrek je šest nejdivočejších etap dálkové Via Alpiny 1, vykrojených z Bernského Oberlandu mezi Meiringenem a Lenkem. A na rozdíl od hřebenovek, co vás týden nepustí dolů, tenhle trek dýchá jinak: každý večer scházíte do údolí, do vesnice s postelí a teplou večeří — Grindelwald, Lauterbrunnen, Mürren, Griesalp, Kandersteg, Adelboden. Ráno zase nahoru přes sedlo. Nádech, výdech. Šestkrát.

Terén se ale nemazlí. Den, kterému se tu neřekne jinak než královská etapa, vede z Griesalpu přes Hohtürli — s 2778 m nejvyšší bod celé trasy. Poslední metry výstupu jsou schody vytesané a naskládané do sutě, kolena si je zapamatují. Nahoře čeká odměna: Blüemlisalphütte SAC ve 2840 m, přilepená k ledovci, s panoramatem, za které by leckterá chata prodala duši. Kdo tu přespí, vidí Eiger, Mönch a Jungfrau z první řady a ráno vykročí do dne, který ještě neomrzel.

Druhý zářez do paměti udělá Sefinenfurgge. Sedlo se strmým sestupem po drolivé břidlici, kde vás dřevěné schody vedou dolů jako po žebříku opřeném o horu. A pak Oeschinensee — jezero pod stěnami Blüemlisalpu, součást území, které UNESCO zapsalo jako Světové přírodní dědictví Jungfrau–Aletsch. Barva vody, kterou nejde popsat, jen zažít.

Cestou míjíte místa, co znáte, i když jste tu nikdy nebyli. Grosse Scheidegg s prvním výhledem na severní stěnu Eigeru. Mürren nad srázem Lauterbrunnenu, údolí sedmdesáti dvou vodopádů. Adelboden a Hahnenmoospass, odkud vás k Lenku doprovází silueta Wildstrubelu. Poslední etapa je po těch předchozích skoro procházka — a to je milosrdné, protože nohy už mají svoje.

Pro koho to je. Ne pro začátečníka na první vícedenní túře, ale ani pro nadčlověka. Obtížnost je střední — technicky nic přes ferratu (žádnou tu nenajdete), ale kondice se počítá. Denně kolem patnácti kilometrů a přes tisíc metrů stoupání, den za dnem. Když ujdete pořádný celodenní výšlap a druhý den zas, Bärentrek vás vezme.

Kdy jít. Je to vysokohorská letní záležitost. Sedla jsou vysoká a strmá, sníh v nich drží dlouho — reálné okno je od poloviny července do poloviny září. Dřív riskujete firn ve stráních, později počasí, které v těchhle výškách nedělá vtipy.

Jak to zařídit. Vesnická ubytování si rezervujete přímo v hotýlcích a penzionech. Horské chaty typu Blüemlisalphütte spadají pod Švýcarský alpský klub (SAC) a v hlavní sezoně se rezervují předem, online přes chatu nebo SAC — přijít na Hohtürli a doufat v volné lůžko je hazard, který se v srpnu nevyplácí. Batoh vám navíc na Bärentreku můžou vozit z místa na místo, protože spíte v údolích; nahoru pak jdete nalehko.

Sto kilometrů. Šest sedel. Jeden ledovec, který vidíte z postele.

Medvědi to tu měli rádi. Vy taky budete.