E5 Oberstdorf–Merano (komplet)

Pět horských hřebenů. Šest údolí. Tři země. A jeden chodník, co je všechny prošije od Allgäu až po jižní Tyrolsko.

Tohle je E5 — přesněji jeho nejslavnější kus z Oberstdorfu do Meranu. Evropská dálková trasa E5 měří přes tři tisíce kilometrů, ale právě těchhle 140 km napříč hlavním alpským hřebenem z ní udělalo pojem. Když někdo v Německu řekne „jdu přejít Alpy pěšky", myslí tím skoro vždycky tohle. Šest dnů, deset tisíc metrů nahoru — to máte v nohách jako dvanáctkrát Sněžku, jenom s batohem, bez lanovky a s hranicí, která se během cesty posune dvakrát.

Charakter? Vysokohorský, ne procházkový. Panoramatické traverzy, rokle, úzké hřebeny, sedla přes tři tisíce. Obtížnost hard není marketing — chce to jistou nohu, zdravou kondici a v horní části i klid v žaludku, když stezka spadá do ledovce.

Start v bavorském Oberstdorfu. Hned první den vytáhnete devět set metrů k Kemptner Hütte (1 844 m) a přes sedlo Mädelejoch přejdete do Rakouska — jedno sedlo, jiná země. Druhý den vede k Memminger Hütte (2 242 m), nejstarší chatě na celé E5, romanticky vsazené mezi štíty. Po cestě se dá odbočit na visutý most u Holzgau v Lechtalu, dvě stě metrů oceli napnuté nad roklí — buď vás to nadchne, nebo raděj koukejte na špičky bot.

Třetí den sejdete přes Seescharte a hřeben Venetu dolů do Zams v Inntalu — přes dva kilometry dolů v jednom dni, lýtka si to zapamatují. Čtvrtý den je opak: z Mittelbergu vzhůru k Braunschweiger Hütte (2 758 m), která visí na skále nad ledovcem Mittelbergferner. Nad ní se tyčí Wildspitze (3 768 m), druhá nejvyšší hora Rakouska. Tady začíná ta pravá vysokohorská poezie.

Pátý den je koruna celé trasy. Přechod přes Pitztaler Jöchl, kolem 2 995 m — nejvyšší bod cesty. Nahoře led, dole Ötztal, a když se ohlédnete, vidíte, odkud jste přišli. Klesnete přes Vent k Martin-Busch-Hütte (2 501 m), staré chatě, které se kdysi říkalo Samoar-Hütte. Odtud je to den chůze k Tisenjochu (3 210 m) — místu, kde v roce 1991 vytál z ledu Ötzi, muž z doby měděné. Po jižní straně kdysi vedly pašerácké stezky přes Timmelsjoch do Itálie. Vy skončíte v Meranu, mezi palmami a vinicemi jižního Tyrolska. Z ledovce do subtropů za jediný trek.

Pro koho to je? Pro zdatné vícedenní trekaře, co chtějí klasiku hut-to-hut a nebojí se výšky ani dlouhých sestupů. Ne pro první horskou dovolenou. Kdo zvládne osm hodin s batohem a nezblbne nad ledovcovým polem, ten si tady sáhne na to nejlepší z Alp.

Kdy jít? Od poloviny července do konce září. Dřív leží na sedlech starý sníh, chaty ještě spí. Kemptner, Memminger, Braunschweiger i Martin-Busch mají otevřeno zhruba od půlky června do konce září — vždy podle počasí a sněhu.

Rezervace je pro tuhle trasu povinnost, ne detail. Horské chaty patří pod Alpenverein (DAV a ÖAV) a v hlavní sezoně jsou plné týdny dopředu. Lůžko si zabookujte předem přímo u chaty; členství v Alpenvereinu vám sníží cenu noclehu a v nouzi otevře dveře. Bez rezervace na E5 nespoléhejte na štěstí.

Pět hřebenů, tři země, jedny nohy. Otázka nezní jestli to dáte — ale co vám z toho zůstane v hlavě: ledovec pod Wildspitze, most nad Holzgau, nebo místo, kde po pěti tisících letech roztál led a vydal Ötziho?