Tour des Muverans

Jedno jezero, které před třemi sty lety vůbec neexistovalo. Jedna hora, kolem které se celý okruh točí. A pět dní, kdy se do nižších poloh spustíte jen na chvíli — jinak se držíte nahoře, na hraně mezi kantony Vaud a Valais.

Tour des Muverans obchází Grand Muveran (3 051 m). To je nejzápadnější třítisícovka Bernských Alp a nejvyšší vrchol celé skupiny Muverans, co sedí přesně na kantonální hranici nad údolím Rhôny. Vy ji neberete. Vy ji obcházíte — a z každého sedla se na ni díváte z jiné strany. To je celý ten trik: hora zůstává uprostřed, vy se točíte kolem ní jako ručička kolem ciferníku.

Čísla na rovinu: kolem šedesáti kilometrů, přes pět tisíc metrů nastoupáno, pět dní, start i cíl v Ovronnaz. Obtížnost hard — a myslí to vážně. Cesta se drží převážně nad dvěma tisíci, technické pasáže jsou značené T3 a v exponovaných místech visí lana a řetězy. Není to hřebenovka pro nedělní výletníky. Je to okruh pro lidi, co unesou šest hodin v nohách denně a nezakolísají, když stezka spadne z kraje.

Charakter terénu se láme každý den. Nahoře sutě, kamenné svahy a police pod stěnami Muveranů. Dole zelené pastviny a jedna z nejdivnějších krajin Švýcarska: Derborence. Tohle jméno si zapamatujte. Lac de Derborence je nejmladší přírodní jezero Alp — vzniklo, když se z masivu Diablerets dvakrát, v letech 1714 a 1749, zřítilo přes padesát milionů krychlových metrů skály a zasypalo údolí. První sesuv zabil čtrnáct patnáct lidí a stádo dobytka. Voda se pak zastavila za tou hradbou kamení a udělala jezero. Na sutích mezitím vyrostl asi padesátihektarový prales — jeden z posledních původních lesů Švýcarska, dnes chráněná zóna. Katastrofu zvěčnil spisovatel C.-F. Ramuz v románu Derborence z roku 1934. Vy tím místem projdete pěšky.

Etapy a chaty jsou páteří okruhu. První noc padne na Cabane Rambert (2 582 m) — kamenný dům sekce CAS Diablerets s červenobílými okenicemi, panoramatickým oknem a osmatřiceti lůžky. Její poloha je celá pointa: výhled sahá od Mont Blancu přes Valaiské Alpy až po Mönch, dolů do rhônského údolí a naproti na zubatou siluetu Dents du Midi. Druhá noc čeká dole u jezera v Refuge du lac de Derborence, přímo v té krajině sesuvu. Třetí den je den přechodu — klesáte z vysokých poloh přes alpské pastviny k Refuge Giacomini. Čtvrtá noc patří Cabane de la Tourche (2 198 m), poslední vysoké chatě, než se okruh zavře zpátky do Ovronnaz.

Pro koho to je? Pro zkušené trekaře, co už mají hut-to-hut nachozeno a nedělá jim problém jištěný úsek ani dlouhá klesačka. Rodiny s malými dětmi a začátečníci hledejte měkčí okruh — tady jsou lana a expozice realitou, ne ozdobou. Pokud se na T3 cítíte doma a baví vás, když se výhled každý den otočí o kus dál, tohle je vaše pětidenní klička kolem třítisícovky.

Kdy jít? Nejlepší okno je od poloviny července do konce srpna, kdy jsou svahy bez sněhu a chaty v plném provozu. Září jde taky, ale počítejte s kratšími dny a chladem, a hlídejte si otevírací dobu chat, protože sezona se láme.

Jak rezervovat? Chaty švýcarského Alpenvereinu (CAS/SAC) se bookují dopředu, každá zvlášť — Cabane Rambert přes sekci CAS Diablerets, ostatní přes jejich správce. V hlavní sezoně nespoléhejte na to, že se lůžko najde na místě. Napište, zavolejte, potvrďte.

Hora zůstane stát uprostřed. Jezero, co vzniklo z chaosu, bude dál ležet pod Diablerets. Otázka je jen, z které strany se na ně budete dívat vy.