Berchtesgaden Königssee okruh

Nad kaplí St. Bartholomä se zvedá zeď. Ne skála — zeď. Watzmann-Ostwand, osmnáct set metrů kolmo vzhůru, nejvyšší stěna Východních Alp. Stojíte u smaragdové vody Königssee, kam se člověk dostane jedině lodí, zakloníte hlavu — a vrchol nevidíte. Vítejte v Berchtesgadenu.

Berchtesgadenská Hüttentour je okruh kolem masivu Watzmann (2713 m), třetí nejvyšší hory Německa. Čtyři dny. Pětačtyřicet kilometrů. Přes tři tisíce metrů nastoupáno. Startujete v Schönau am Königssee, tam se taky vrátíte — jenže mezitím obejdete horu dokola a projdete čtyřmi úplně jinými světy. Jezerní údolí. Bílé moře suti. Krasovou náhorní plošinu. A nakonec loď.

Tohle není hřebenovka na výhled. Je to okruh, co vás vodí PODLE hory a skrz její vnitřnosti. Každý den jiný terén, jiná nálada, jiná chata.

Den první vede z Königssee vzhůru do alpských trávníků k Watzmannhausu (1930 m). Chata stojí na Falzköpflu pod vrcholem Hocheck už od roku 1888 — sekce Mnichov ji tehdy postavila pro pětadvacet lidí. Dneska má přes dvě stě lůžek a patří k největším a nejnavštěvovanějším chatám Alpenvereinu (DAV) vůbec. Základní tábor pro Watzmann, oáza s teplou polévkou nad srázem.

Den druhý padá dolů. Sestup do Wimbachgries — obřího údolí vyplněného bílou sutí, sevřeného ze dvou stran nejvyššími horami Berchtesgadenu: Watzmannem na východě a Hochkalterem (2607 m) na západě. Kamenné laviny, suťové vějíře, místy ani stéblo trávy. Wimbachgrieshütte (1327 m) je nejnižší bod celé túry — a taky nejsurovější kulisa.

Den třetí je král. Přechod přes Steinerne Meer — „Kamenné moře", krasová vysokohorská plošina jak z jiné planety — se sedlem Trischübel-Pass a sestupem ke Kärlingerhausu (1631 m). Chata sedí u Funtensee, a Funtensee má punc, který jinde nenajdete: 24. prosince 2001 tu naměřili −45,9 °C. Nejchladnější teplota v dějinách Německa. Studený vzduch se v kotlině nemá kam ztratit, tvoří se tzv. obrácená horní hranice lesa — pár desítek metrů nad jezerem už stromy zase rostou, dole ne. Spíte kousek od nejmrazivějšího místa v zemi.

Den čtvrtý vás pustí domů. Sestup serpentinami Saugasse, kolem vodopádu Schrainbachfall dolů do St. Bartholomä. A tady přijde odměna: poutní kostelík s vínově rudými cibulovými báněmi, založený už roku 1134, přímo pod tou obří Watzmann-Ostwand. Odsud loď přes Königssee zpátky do Schönau. Po jezeře jezdí od roku 1909 jen elektrické čluny — jedno z prvních ekologických opatření pro turistiku na světě. Kapitán cestou zatroubí na trubku proti Echowandu a ozvěna se vrátí sedmkrát. Nejčistší jezero Německa vám tak zahraje na rozloučenou.

Pro koho to je? Pro zdatné turisty se srdcem a koleny v pořádku. Obtížnost je střední — žádná ferrata, žádné jištění — ale čekají vás dlouhé sestupy, sypká suťová pole a náročný přechod Steinerne Meer. Nováček v horách sem nepatří, ostřílený vícedenní chodec si to zamiluje.

Kdy vyrazit? Léto a časný podzim, kdy jsou chaty otevřené a vysoké průsmyky bez sněhu — orientačně červen až září. Mimo sezónu bývá k dispozici jen zimní místnost.

Jak zarezervovat? Watzmannhaus, Wimbachgrieshütte i Kärlingerhaus jsou chaty Alpenvereinu — lůžka si zamluvíte předem online přes rezervační systém DAV. V hlavní sezóně to není doporučení, je to nutnost: kapacita mizí týdny dopředu, hlavně na Watzmannhausu.

Čtyři chaty, čtyři světy, jedna hora uprostřed. Vejdete od jezera, vyjdete z jezera — a mezi tím vás Watzmann prožene sutí, krasem i mrazem. Kdo řekl, že okruh je jen návrat na start?