Okruh Dents du Midi

Sedm kamenných zubů, vyceněných nad Rhônskou nížinu tak nápadně, že je uvidíte až z Montreux — třicet kilometrů daleko, přes celé Ženevské jezero. Dents du Midi, „polední zuby", nejsou jedna hora. Je to hřeben o sedmi vrcholech: Cime de l'Est, Forteresse, Cathédrale, Éperon, Dent Jaune, Les Doigts a nejvyšší Haute Cime (3257 m). Dohromady dělají pohlednici, kterou zná celý Valais. A vy tenhle hřeben neobejdete zpovzdálí z hotelové terasy. Obejdete ho zblízka, dokola, za čtyři dny.

Tour des Dents du Midi je okruh z Champéry a zase do Champéry. Padesát kilometrů, čtyři a půl tisíce metrů nastoupáno. Není to nedělní špacír — v žebříčku sedí na „hard" a myslí to vážně. Batoh na zádech, chata na noc a mezi tím terén, který si vás pohlídá.

Nejostřejší chvíle nese jméno Pas d'Encel. Strmá skalní soutěska jištěná ocelovým lanem a řetězy, kde si ruce najednou vzpomenou, že taky umějí lézt. Není to via ferrata v pravém slova smyslu — je to horská cesta, co má na exponovaném místě železo do ruky. Odtud se stoupá na Col de Susanfe (2494 m), nejvyšší bod celého okruhu, pokud nepřidáte výstup na samotnou Haute Cime.

Proč zrovna tenhle hřeben vypadá jako pila? Za to může vápenec, čas a led. Dents du Midi jsou z vápence, který se zvedl při srážce Afriky s Evropou zhruba před šedesáti miliony let. Poslední doba ledová (würm) pak masiv obrousila do těch charakteristických zubů. Na svazích drží tři ledovce — Plan Névé, Chalin a Soi — poslední zbytky bílé v jinak šedém kameni.

Voda tu má taky svoje kapitoly. Míjíte Lac d'Antème, malé vysokohorské oko, a pak přehradní Lac de Salanfe ve výšce 1925 m. Z průsaku téhle nádrže mimochodem pramení termální voda, objevená v roce 1953 — hory, co pod povrchem hřejí.

Spí se na chatách, a to jsou tady poctivé kusy. Refuge de Bonavau vysoko nad Champéry (kolem 1636 m). Auberge de Salanfe u přehradního jezera. A klenot okruhu, Cabane de Susanfe (2102 m) — kamenná chata z roku 1932 přímo pod Haute Cime, kterou spravuje Švýcarský alpský klub (sekce Yverdon). Dvaasedmdesát lůžek ve třech noclehárnách, žádná sprcha, žádný signál. Přesně proto jí ročně projde přes dva a půl tisíce lidí — protože tohle jsou hory bez wifi, tak jak mají být.

Trochu historie na cestu: okruh vznikl v roce 1972 a platí za průkopníka valaiských dálkových tras — „tour", ze kterého se pak učily ostatní. Skoro čtyřicet let mu dělal reklamu horský maraton, co se tu běhal. A nad tím vším trůní Haute Cime, kterou jako první zdolal už v roce 1784 vikář z Val-d'Illiez, dávno předtím, než se do Alp začalo jezdit pro zábavu.

Pro koho to je? Pro zdatné treky s jistým krokem, kdo unese jeden strmý jištěný úsek a nevadí mu spát na palandě. Ne pro úplného začátečníka. Kdy jít? Od června do října, podle sněhu — mimo tohle okno leží na sedlech firn a chaty jsou zavřené.

Rezervace jsou nutnost, ne detail. Chaty na okruhu se plní, Cabane de Susanfe patří pod Švýcarský alpský klub (CAS/SAC) a rezervuje se předem přes oficiální portál dentsdumidi.ch. Bez potvrzené postele se nahoru nevydávejte.

Champéry vás pustí i přivítá stejnou brankou — a poslední metry zpátky vedou proraženou skalní chodbou Galerie Défago. Vejdete do tmy, vyjdete do vesnice. A sedm zubů se za vámi na obzoru pořád usmívá — jen vy teď víte, jak vypadají zblízka.